Únava na konci pracovní doby je úplně běžná a zažívá ji pravděpodobně každý. V práci totiž čelíme mnoha různým překážkám a nárokům, na jejichž plnění potřebujeme vydávat energii. Únava po práci může být vnímána také jako připomínka toho, že by si lidé měli odpočinout a nabrat znovu sílu a doplnit vyčerpané zdroje pro další den. Předchozí studie potvrzují i pozitivní vliv odpočinku na množství energie, kterou máme další pracovní den. Čím lépe si odpočineme, tím méně unavení se cítíme další den. Odpočívat po práci se tedy jistě vyplatí.
Předchozí studie však také naznačují, že míra únavy, kterou cítíme na konci pracovní doby, může ovlivnit naši schopnost si odpočinout (Sonnentag, et al., 2014). Pokud jsme hodně unavení, nebude se nám pravděpodobně dařit se odpoutat od práce, „vypnout“ a dočerpat chybějící energii. Z tohoto důvodu může být pro vyčerpané lidi náročné se dostatečně zotavit a získat potřebné zdroje pro další pracovní dny.
Jedním z možných vysvětlení pro tento jev může být specifický vztah mezi únavou a seberegulací, který se doposud ve studiích ukazuje. Únava je dle jejich výsledků totiž spojena s nižší seberegulací – schopností odolávat impulzům a pudům ve prospěch dlouhodobých cílů (Bolton et al., 2012; Diestel & Schmidt, 2011; Schmidt et al., 2007). Unavení lidé ve svém volném čase mohou mít problém cíleně ovlivňovat své myšlenky a aktivity, protože jim na to již nezbývá po práci energie (Sonnentag et al., 2014). Může proto pro ně být obtížnější nemyslet na pracovní úkoly a věnovat se volnočasovým aktivitám (Feuerhahn et al., 2014)
Tyto výsledky byly podpořeny i daty současné studie. Čím unaveněji se lidé na konci pracovní doby cítili, tím náročnější pro ně bylo nemyslet na práci a odpočinout si.
Nedokončené úkoly
V naší studii jsme se podívali také na to, jestli souvisí počet úkolů, který každý den v práci musíme řešit s tím, jak jsme schopni se od práce odpoutat a odpočinout si. Právnická povolání jsou často spojena s velkým počtem a diverzitou každodenních úkolů a projektů. Často v průběhu dne přicházejí další a další. Proto věnujeme naši pozornost a motivaci k jejich vyřešení a odškrtnutí z plnícího se To-Do listu. Jak ukazují předchozí studie, nejvyšší míru pozornosti věnují lidé především úkolům nedokončeným, což se jinak v psychologické teorii nazývá efekt Zeigarnikové. Možná to znáte, v myšlenkách se spíše vracíme k úkolům, které je třeba dodělat než k těm, které už jsou hotové. To však znamená, že jim věnujeme více pozornosti, a to i v čase, kdy nejsme v práci a můžeme odpočívat. Dle našich hypotéz jsme tedy předpokládali, že vyšší počet nedokončených úkolů bude mít vliv na to, nad čím přemýšlíme v našem volném čase – a tím i na schopnost „vypnout“ a odpočinout si. Sesbíraná data nám naši hypotézu potvrdila. Pokud lidé končili svůj den v práci s vyšším množstvím nedokončených úkolů na další dny, bylo pro ně těžší si odpočinout a na práci nemyslet.
Zajímavým výsledkem, který vyplynul z našich dat bylo to, že na schopnost „vypnout“ a odpoutat se od práce měl vliv i samotný den měření, tzn. průměrná schopnost odpoutání se a odpočinku byla rozdílná pro jednotlivé všední dny. Nejvíce si lidé byli schopni odpočinout pokaždé v pátek. Důvodem může být dokončení většího množství úkolů před víkendem a tzv. vyčištění stolu nebo nižší pocit naléhavosti úkolů, když nadchází dva dny volna.
Volnočasové aktivity – čím intenzivněji, tím lépe
Svůj volný čas každý z nás rád tráví jinak. Pravděpodobně nikoho z nás neminou některé povinnosti jako jsou např. domácí práce či úklid. Bohužel výsledky předchozích studií ukazují, že při těchto aktivitách s vysokou mírou odpovědnosti si lidé tolik neodpočinou. Naštěstí máme dobré zprávy pro všechny sportovní nadšence. Fyzická aktivita je dle mnoha studií zaručeným lékem pro kvalitní a rychlý odpočinek. A platí zde na 100 % pravidlo – čím intenzivněji, tím lépe. Čím usilovněji se totiž sportu věnujeme, tím menší kapacitu máme myslet na úkoly, deadliny a práci – dáme tudíž hlavně prostor si vyčistit hlavu. Dobře odpočinout si můžeme dle studií také u kreativních aktivit (malování, ruční práce) nebo společenských aktivit (setkání s přáteli), a to pravděpodobně především díky pozornosti, které je třeba těmto aktivitám věnovat a možnosti dostat se do tzv. flow stavu.
Možná Vás napadá, jak to tedy je s nejoblíbenější aktivitou nejen pro dlouhé podzimní večery – sledováním seriálů nebo televize. Obecně tento typ aktivit, které můžeme označit jako pasivnější, má pravděpodobně nižší efekt na odpoutání se a „vypnutí“ po práci. Ale pravděpodobně se bude efekt čtení knih nebo Netflixu lišit dle individuálních preferencí.